4. nedělě postní A
Jan 9,1.6-9.13-17.34-38
Ježíš uviděl cestou člověka, který byl od narození slepý. Plivl na zem,
udělal ze sliny bláto, potřel mu tím blátem oči a řekl mu: „Jdi se umýt
v rybníku Siloe“ – to slovo znamená „Poslaný“. Šel tam tedy, umyl se,
a když se vrátil, viděl. Sousedé a ti, kteří ho dříve vídali žebrat, se
ptali: „Není to ten, který tu sedával a žebral?“ Jedni tvrdili: „Je to on.“
Jiní říkali: „Není, ale je mu podobný.“ On řekl: „Jsem to já.“ Přivedli
toho bývalého slepce k farizeům. Ten den, kdy Ježíš udělal bláto a
otevřel mu oči, byla zrovna sobota. Také farizeové se ho znovu
vyptávali, jak nabyl zraku. On jim odpověděl: „Přiložil mi na oči
bláto, umyl jsem se a vidím.“ Někteří farizeové říkali: „Ten člověk
není od Boha, protože nezachovává sobotu.“ Jiní ale namítali: „Jak by
mohl hříšný člověk dělat taková znamení!“ A nemohli se dohodnout.
Znovu se tedy zeptali toho slepého: „Co ty o něm říkáš, když ti otevřel
oči?“ On odpověděl: „Je to prorok.“ Řekli mu: „V hříších ses celý
narodil a ty nás chceš poučovat?“ A vyhnali ho. Ježíš se dověděl, že
ho vyhnali; vyhledal ho a řekl mu: „Věříš v Syna člověka?“
Odpověděl: „A kdo je to, pane, abych v něho uvěřil?“ Ježíš mu řekl:
„Viděls ho: je to ten, kdo s tebou mluví.“ On na to řekl: „Věřím,
Pane!“ a padl před ním na kolena.
Vidím kolem sebe tolik krásných věcí.
Věřím, že jsou darem od Pána Ježíše?
Vidím i své chyby a hříchy?
Pane, děkuji Ti
za dar zraku.
Vidím i své chyby,
odpusť mi,
chci Ti dělat radost .