4. neděle postní

Mešní texty:

1. čtení – 1 Sam 16,1b.6-7.10-13a

Žalm 23,1-3a.3b-4.5.6

2. čtení – Ef 5,8-14

Evangelium – Jan 9,1-41

Hlavní téma této neděle je uzdravení ze slepoty. Evangelium nadhazuje souvislost mezi

slepotou a hříchem (v hříších ses celý narodil a ty nás chceš poučovat). Pán Ježíš se slepce

zastává. Je vlastně otázka, kdo v celém příběhu je víc slepý. Jestli to náhodou nejsou

farizeové. Kromě fyzické slepoty existuje také slepota duchovní. Farizeové nevidí, koho mají

před sebou, narozdíl od slepce.

Je pravda, že každý někdy zažíváme okamžiky temnoty a jakési slepoty. O něčem důležitém

přemýšlýme a už to skoro máme, ale jako by nás to nechtělo pustit blíž. Nejvíc při modlitbě,

při rozjímání. Jako ti učedníci jdoucí do Emauz: Ale něco jako by bránilo jejich očím, aby ho

poznali. (Lk 24, 16) nebo jak říká svatý Pavel: Nyní vidíme jako v zrcadle, jen v hádance,

potom však uzříme tváří v tvář. Nyní poznávám částečně, ale potom poznám plně, jako Bůh

zná mne. (1 Kor 13,12). Tato slepota je skutečně následek dědičného hříchu. Díky němu

nevidíme Boha tváří v tvář.

Co nám zbývá? Celá církevní tradice mluví o světle víry. Víra nám dává světlo. Díky víře

vidíme. Nejen Boží věci (zatím nezřetelně), ale i důležité věci v přirozeném životě.

Evangelia posledních tří postních nedělí mají pomoci katechumenům, ale nejen jim, aby se

připravili na přijetí křtu. A právě křest se také nazýval "osvícením" Proto je řečeno: Probuď

se, kdo spíš, vstaň z mrtvých, a zazáří ti Kristus. (Ef. 5, 14). Katechumeni vyznávali víru -

říkali, že konečně vidí - a přijímali křest. My ostatní, kteří už jsme pokřtění, také vyznáváme

víru a obnovujeme svůj křestní postoj a své rozhodnutí dívat se v životě na Boha. Doufáme,

že nám postní snažení očistilo pohled a že jsme s Boží pomocí opět trochu potlačili starého

člověka v nás. Víme přece, že starý člověk v nás byl spolu s ním ukřižován, aby tělo ovládané

hříchem bylo zbaveno moci a my už hříchu neotročili. (Rím 6, 6)

Uzdravení v dnešním evangeliu se stalo skrze pomazání a koupel v rybníku Siloe. Pomazání

propojuje starozákonní čtení s evangeliem. Pomazání je řecky Chrisma, pomazaný je řecky

Christos. A Siloe znamená Poslaný. Víme, že David - nejmenší a nejpřehlíženější z bratří je

předzvěstí jiného pomazaného - Ježíše Krista. On je ten pravý Poslaný. Když říká slepému,

aby se šel umýt v rybníku Siloe, říká mu vlastně, aby se ponořil do něj - do Krista,

Pomazaného, Mesiáše, Zachránce.

Ježíš Kristus nás zachraňuje před věčnou smrtí, která je následkem hříchu. Tak jako

dědičným hříchem do nás bylo zaseto semeno smrti, a my je často pěkně necháváme vyrůst,

tak křtem (a vírou) do nás bylo zaseto semeno nesmrtelnosti. Ještě nevidíme ostře, podobně

jako slepec z dnešního evangelia, ale jednou budeme. Vidět Boha a všechnu jeho krásu,

dobrotu a veikost tváří v tvář.