Bílá sobota
Mešní texty
1. čtení – Gn 1,1-2,2
2. čtení – Gn 22,1-18
3. čtení – Ex 14,15-15,1
4. čtení – Iz 54,5-14
5. čtení - Iz 55,1-11
6. čtení – Bar 3,9-15.32-4,4
7. čtení – Ez 36,16-17a.18-28
Epištola – Řím 6,3-11
Žalm 118,1-2.16ab+17.22-23
Evangelium – Mt 28,1-10
Texty, které jsou zde uvedeny vlastně nepatří k Bílé sobotě. Jsou to texty z velikonoční Vigilie
- bdění, která otevírá neděli Zmrtvýchvstání. Je to podle židovského zvyku počítání času -
den začínal večerem, s východem první hvězdy. Z tohoto důvodu slavíme vigilie některých
slavností, jako jsou Vánoce, Velikonoce, Svatodušní svátky, slavnost svatých Petra a Pavla,
Nanebevzetí Panny Marie a podobně. Proto se také sobotní večerní mše svatá počítá za
nedělní.
Bílá sobota je tichý den. Pán Ježíš leží v hrobě. Neslaví se žádná liturgie. Je to chvíle ticha
před bouří. V Krédu vyznáváme, že Pán Ježíš sestoupil do pekel. Hebrejština má pro peklo
několik výrazů a každý znamená něco trocu jiného. Peklo, do kterého sestoupil Pán, jak
vyznáváme, je šeol - řecky hades. Překládá se to jako peklo, jáma, hrob. Nikoliv však
soukromý nebo rodinný hrob, ale jako nějaké místo, které pohlcuje mrtvé. Například v
Izajášovi 5, 14 se píše, že šeol je ‚prostorný a bezmezně rozevřel ústa‘. Šeol obrazně řečeno
pohltil bezpočet mrtvých lidí, a přesto se zdá, že stále nenasytně touží po dalších. Na rozdíl
od doslovného pohřebního místa, do nějž lze pochovat jen omezený počet osob, ‚se šeol
nenasytí‘. (Přísloví 27, 20) To znamená, že šeol se nikdy nenaplní. Nemá žádné hranice. Šeol
není místem někde na zemi. Tyto výrazy spíše označují společný hrob mrtvého lidstva. Do
tohoto místa tedy sestoupil Pán Ježíš. Ve smrti je solidární s lidmi. Zároveň ale sestupuje do
šeolu, aby všem, kteří se v něm nacházejí, přinesl radostnou zvěst o jejich vysvobození.
Dokud Pán Ježíš neuskutečnil svou oběť na kříži, neměl nikdo z lidí právo na nebe. Čekali na
okamžik svého vysvobození. Je samozřemě těžké si to představit, neboť naše dějiny
probíhají v čase, zatím co ve věčnosti žádný čas není. Proto také nedává smysl pokoušet se
nějak měřit délku tohoto čekání.
O Ježíšově sestoupení do pekel nádherně promlouvá starobylá homilie na Velkou a svatou
sobotu, jejíž úryvek je zařazen jako druhé čtení breviáře dnešního dne:
Co se to děje? Na zemi je dnes veliké ticho. Veliké ticho a samota. Veliké ticho,
protože Král spí. Země se zděsila a zmlkla, protože vtělený Bůh usnul a vyburcoval ty, kteří od
věků spali. Vtělený Bůh zemřel a otřásl říší mrtvých.
Jistě jde hledat praotce lidstva jako ztracenou ovci. Jistě chce navštívit ty, kdo se nacházejí v
naprostých temnotách a ve stínu smrti; jistě přichází vysvobodit z bolestí uvězněného Adama
spolu s uvězněnou Evou, jako Bůh i Evin syn.
Pán k nim vešel vyzbrojen vítězným křížem. Jakmile ho praotec Adam uviděl, v úžasu se bil v
prsa a na všechny volal: „Můj Pán ať je se všemi!“ A Kristus Adamovi odpovídá: „I s tebou.“
Chápe ho za ruku a burcuje ho slovy: Probuď se, spáči, vstaň z mrtvých, a Kristus tě osvítí.
Já jsem tvůj Bůh a pro tebe jsem se stal tvým synem; pro tebe a pro ty, kteří se mají z tebe
narodit, nyní říkám a s veškerou mocí poroučím těm, kdo byli v poutech: Vyjděte ven. A těm,
kdo byli v temnotě: Mějte světlo. A spícím: Vstaňte.
Přikazuji ti: Probuď se, spáči, přece jsem tě neučinil proto, abys prodléval spoutaný v
podsvětí. Vstaň z mrtvých, neboť já jsem život těch, kdo zemřeli. Vstaň, dílo mých rukou,
vstaň, můj obraze učiněný k mé podobě. Vstaň a vyjděme odtud. Neboť tys ve mně a já v
tobě, jsme přece jedna nedílná osoba.
Pro tebe jsem se stal já, tvůj Bůh, tvým synem. Pro tebe jsem já, Pán, přijal tvou podobu
služebníka. Pro tebe jsem já, který jsem na nebi, přišel na zem a do podsvětí. Pro tebe,
člověče, jsem byl jako člověk, bez pomoci, odložený mezi mrtvé. Pro tebe, který jsi vyšel ze
zahrady, jsem byl ze zahrady vydán Židům a v zahradě ukřižován.
Pohleď na můj poplivaný obličej, to jsem snesl pro tebe, abych v tobě obnovil dřívější dech.
Pohleď na mé zpolíčkované tváře; to jsem snesl, abych tvou porušenou podobu obnovil opět
k svému obrazu.
Pohleď na má zbičovaná záda; to jsem snesl, abych odstranil břemeno hříchů tížící tvá
ramena. Pohleď na mé ruce šťastně přibité ke kmeni kříže; to pro tebe, jenžs kdysi nešťastně
vztáhl svou ruku ke kmeni v ráji.
Usnul jsem na kříži a kopí proklálo můj bok. To pro tebe, který jsi usnul v ráji a nechal vyvést
ze svého boku Evu. Můj bok vyléčil ránu ve tvém boku. Můj spánek tě vyvede ze spánku
podsvětí. Mé kopí zadrželo kopí namířené proti tobě.
Vstaň, vyjděme odtud! Nepřítel tě vyvedl z rajské země; já už tě neusadím do ráje, ale na
nebeský trůn. On tě zahnal od stromu života, který byl předobrazem; avšak já jsem sám
život, a hle, jsem s tebou spojen. Určil jsem cheruby, aby tě opatrovali jako služebníci, a
přikazuji jim, aby tě měli v takové úctě, jaká přináleží Bohu.
Trůn s cheruby je uchystán, nosiči jsou pohotově a připraveni, svatební komnata je
vystrojena a jídla přichystána. Věčné stánky a příbytky jsou vyzdobeny, poklady věčných
statků otevřeny a nebeské království je připraveno už od věků.
Všechna ta čtení z Vigilie nám tak nějak pomáhají "ukrátit si čas čekání" na Kristovo
Zmrtvýchvstání. Všechna k nám mluví o Boží moci, dobrotě a věrnosti i přes naši lidskou
nevěrnost. Dodávají nám důvěru. Povzbuzují nás, abychom měli za jisté i naše vlastní
vzkříšení. Snažme se s Boží pomocí žít tak, aby to bylo vzkříšení k životu s Bohem a ne k
zatracení. Prosme Pannu Marii Nanebevzatou, která nikdy nepochybovala o Boží moci a
zmrtvýchvstání svého Syna, o její přímluvu a ochranu.
Stojí za to si všechna čtení dnešní vigilie - matky všech vigilií - pomalu a v klidu přečíst a chvíli
se nad nimi zamyslet.
Těším se na vás na všechny, že spolu vstaneme k životu i my. Nejdřív z té kovidové letargie a
pak jednou definitivně a budeme se společně radovat v Bohu.
váš Otec Karel
