2. neděle velikonoční
Mešní texty
1. čtení – Sk 2,42-47
Žalm 118,2-4.13-15.22-24
2. čtení – 1 Petr 1,3-9
Evangelium – Jan 20,19-31
Druhá neděle velikonoční, také bílá neděle - kvůli nově pokřtěným, kteří přicházeli do
společenství ve svých bílých křestních šatech, nebo neděle Božího milosrdenství, je dnem
zjevení se Pána Ježíše apoštolovi Tomášovi. Čteme o tom v dnešním evangeliu. Za týden byli
jeho učedníci zase uvnitř a Tomáš s nimi.
Díky dnešnímu evangeliu je Tomáš nazýván nevěřícím. Nemohl uvěřit apoštolům a ženám,
že viděli Pána vzkříšeného.
Můžeme jen spekulovat, co se mu honilo hlavou. Často se zdůrazňuje, že za jeho
neschopnost uvěřit mohl Tomášův racionalizmus. Jenže v tom samém Janově evangeliu
najdeme větu, ve které se Tomáš neprojevuje jako "rozumný člověk". Je to v příběhu o
vzkříšení Lazara. Kryž Pán Ježíš sdělil apoštolům, že Lazar zemřel, řekl Tomáš: „Pojďme i my,
ať zemřeme spolu s ním!“ (Jan 11, 16). To spíše něco vypovídá o Tomášových emocích.
Zdá se, že to byly právě hluboké emoce, spojené se ztrátou milovaného Mistra, které
Tomášovi bránily uvěřit. Přesto však neodchází z Jeruzaléma, jako někteří, ale vrátí se ke
svým přátelům a drží se jich.
Svatý Jan Zlatoústý se zamýšlel nad tím, proč se Pán Ježíš nezjevil Tomášovi dřív, ale nechal
ho týden čekat: "Bylo to proto, aby mezitím byl Tomáš neustále poučován učedníky a slyšel
dokola to samé, a tak mohl by být zapálen horlivější touhou a připraven pro budoucnost více
věřit." (Kázání na Janovo evangelium 87,1). Tomáš si během týdne prožívá jakousi "temnou
noc". Přesto však vytvá a čeká. A celé to napětí týdne plného očekávání, pochyb a
bezradnosti se zhmotní ve výkřiku vyznání: "Pán můj a Bůh můj!"
I my jsme momentálně odloučeni od setkání s Pánem Ježíšem Zmrtvýchvstalým, přítomným
pod způsobami chleba a vína v Nejsvětější svátosti. Na pozadí velikonoční radostné zprávy o
Ježíšově zmrtvýchvstání prožíváme zvláštní směs smutku a touhy po něm. Kéž, až to bude
možné, bude i naší první reakcí Tomášova věta "Pán můj a Bůh můj! Využijme tuto dobu k
tomu, abychom s pomocí Boží milosti očistili svůj přístup k Eucharistickému Kristu, kterého
jsme tak často přijímali bezmyšlenkovitě a jako samozřejmost.
Těším se na to, že současná krize nám pomůže prožívat mši svatou s větší vírou a vroucností.
Žehná vám,
váš Otec Karel
