7. neděle velikonoční
Mešní texty
1. čtení – Sk 1,12-14
Žalm 27,1.4.7-8a
2. čtení – 1 Petr 4,13-16
Evangelium – Jan 17,1-11a
Ve čtvrtek jsme slavili slavnost Nenebevstoupení Páně a příští neděli budeme slavit Letnice -
slavnost Seslání Ducha svatého. Jak apoštolové prožívali čas mezi těmito dvěmi událostmi
nám sděluje dnešní první čtení. "Všichni jednomyslně setrvávali v modlitbách spolu se
ženami, s Ježíšovou matkou Marií a s jeho příbuznými." (Sk 1,14). Bylo to devět dnů. Dlouhá
doba. Jistě to nevypadalo tak, že by bez přestání recitovali žalmy nebo nějaké jiné modlitby.
Určitě hovořili mezi sebou, jedli, spali, mlčeli. I tak se o nich dá říci, jak píše svatý Lukáš, že
setrvávali v modlitbě. Svatý Pavel povzbuzuje: "Bez přestání se modlete" (1 Sol 5, 17).
Modlitba nezávisí na množství slov, jak nás poučuje sám Pán Ježíš (Mat 6, 7). Spíš je to
celkové zaměření myšlenek, celkový postoj. Přebývání v myšlenkách s Bohem. Skutky
apoštolů zmiňují Pannu Marii, modlící se s apoštoly. Ona je jedinečnou učitelkou modlitby. Z
Písma víme, že všechny věci a události uchovávala ve svém srdci. (Lk 2, 19 a 51). Její život byl
stálou kontemplací Boha a jeho vůle.
Toto přebývání v mysli u Boha nám umožňuje vytrvat ve všech těžkostech, protože pak
vnímáme svůj život z jiné perspektivy. Dojde nám, že některé věci, které se nám dějí, vlastně
nestojí za řeč.
Svatý Petr nás v dnešním druhém čtení povzbuzuje, abychom se radovali, že máme účast na
Kristově utrpení. To můžeme jednak proto, že si v modlitbě uvědomíme, že nic se neděje
bez Boží vůle a že s jeho pomocí můžeme všechno vydržet a pak také proto, že nás modlitba
vede k sjednocení s Pánem Ježíšem i v jeho utrpení. Dokonce se z toho můžeme radovat,
neboť se pro nás kříž stane nástrojem lásky, tak jak byl pro našeho Pána.
Pán Ježíš po nás touží. Celá jeho modlitba, zasazená do poslední večeře (úryvek dnešního
evangelia) tuto jeho touhu, abychom byli tam, kde je on, vyjadřuje. Kéž bychom i my toužili
po něm stále.
Všem vám k tomu žehná
váš Otec Karel
