Slavnost Nejsvětější Trojice

Mešní texty

1. čtení – Ex 34,4b-6.8-9

Mezizpěv: Dan 3,52.53.54.55.56

2. čtení – 2 Kor 13,11-13

Evangelium – Jan 3,16-18

Dnešní slavnost je shrnutím všeho, co jsme měli před očima v posledních týdnech.

Velikonoce s Ježíšovým ukřižováním a zmrtvýchvstáním, jeho nanebevstoupení a nakonec

předání Ducha církvi a tím v určitém slova smyslu světu. Pokud svět chce najít své místo v

Bohu, je zde církev, která se s každým, kdo chce, dělí o Božího Ducha.

Texty slavnosti Nejsvětější Trojice nám dílo jednotlivých osob Trojice představují a

připomínají. Mojžíš se na hoře Sinaj setkává s Bohem, suverénním vládcem všeho stvoření a

přijímá od něho zákon. Darování zákona je projevem Boží péče o člověka, upadlého do

bludu, omylu a zmatku, jenž potřebuje vedení a podporu pro své svobodné rozhodování. Je

to projev Boží lásky. Evangelista Jan nám připomíná, že "Bůh tak miloval svět, že dal svého

jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný." Je to naprostý a

konečný projev Otcovy lásky k nám lidem. Tento projev jeho lásky k nám nemůže nic

překonat. Nic k ní už nemůže být přidáno. Bůh nám dal vše. Všimněme si ale skryté

podmínky: "žádný, kdo v něho věří," Víra je tou podmínkou, jejímž splněním se nám otevírá

přístup k Bohu jaký je, k Bohu Trojjedinému. Svatý Pavel to ve svém pozdravu všechno

shrnuje a přidává výsledek tohoto otevření se Bohu, jak se on sám lidem zjevuje: " Milost

Pána Ježíše Krista, láska Boží a společenství svatého Ducha s vámi se všemi!" Tím výsledkem

je přítomnost Božího ducha v člověku a v důsledku věčný život. Bůh "je ten, který je", Jahve z

hořícího keře. My jsme vznikli. Jsme "ti, kteří nebyli."

Církev poukazuje na spojení jednotlivých osob Nejsvětější Trojice s jejich činy: Otec Stvořitel,

Syn Vykupitel a Duch Posvětitel. Všechny tři osoby se však jako jeden Bůh účastní všeho

Božího jednání. Bůh Otech tvoří vše podle řádu, který vidí v sobě. Logičnost stvoření je

odrazem onoho Logu - slova, které bylo od počátku u Boha a které bylo Bůh. (Jan 1, 1). Tvoří

vlastně podle vzoru, "plánu", kterým je jeho Jednorozený Syn, jenž je ale zrozený v Božském

sebepoznání Otce. Otec poznává sebe v Synovi a podle tohoto poznání tvoří věci a

především člověka. Otec Syna miluje. Nemůže jinak. Vždyť Syn je dokonalý obraz Otce. Tato

Božská láska, třetí osoba Nejsvětější Trojice je Božím sebesdílením v Trojici a také provází

Boží projevy navenek - stvoření. Je vtisknuta do stvoření. Ve stvoření, jmenovitě v člověku,

Bůh vidí svůj obraz a nemůže ho nemilovat. Svatý Augustin ve své knize Vyznání píše "Veliký

jsi, ó Bože a veškeré chvály hodný; Tvá moc je veliká a Tvá moudrost je bez konce. Pohnul jsi

nás k tomu, aby ve chválení Tebe bylo naše potěšení; Neboť jsi nás stvořil pro sebe a

nepokojné je naše srdce, dokud nespočine v Tobě!" a jinde: "Ó Bože, vzdálit se od Tebe

znamená upadnout, obrátit se k Tobě znamená povstat, zůstávat v Tobě znamená

existovat."

Bůh nás stvořil z lásky. Ve svém vtěleném Synu Ježíši Kristu nás z lásky vykoupil a v Duchu

svatém s námi tuto svou lásku sdílí. Toto je konečná logika všeho. Bez ní nemůže nic

existovat a proto jen v ní je věčný život, který s sebou zároveň přináší překonání všech

pozemských zmatků, odstředivých tendencí a konečného rozpadu. "Vy však jste z Boha, děti,

a zvítězili jste nad falešnými proroky, protože ten, který je ve vás, je větší než ten, který je ve

světě. Oni jsou ze světa; proto z nich mluví svět a svět je slyší. My jsme z Boha; kdo zná Boha,