Milé děti,
při dnešní katechezi vám asi nebude dělat problém,
porozumět Ježíšovi jako kamarádovi.
Lk 2, 41-52 - Každý rok chodívali jeho rodiče o
velikonočních svátcích do Jeruzaléma. Také když mu
bylo dvanáct let, šli tam, jak bylo o svátcích obyčejem.
A když v těch dnech všechno vykonali a vraceli se
domů, zůstal chlapec Ježíš v Jeruzalémě, aniž to jeho
rodiče věděli. Protože se domnívali, že je někde s
ostatními poutníky, ušli den cesty a pak jej hledali
mezi svými příbuznými a známými. Když ho nenalezli,
vrátili se a hledali ho v Jeruzalémě. Po třech dnech jej nalezli v chrámě, jak sedí mezi učiteli,
naslouchá a dává jim otázky. Všichni, kteří ho slyšeli, divili se rozumnosti jeho odpovědí. Když
ho rodiče spatřili, užasli a jeho matka mu řekla: „Synu, co jsi nám to udělal? Hle, tvůj otec a
já jsme tě s úzkostí hledali.“ On jim řekl: „Jak to, že jste mě hledali? Což jste nevěděli, že
musím být tam, kde jde o věc mého Otce?“ Ale oni jeho slovu neporozuměli. Pak se s nimi
vrátil do Nazareta a poslouchal je. Jeho matka uchovávala to vše ve svém srdci. A Ježíš
prospíval na duchu i na těle a byl milý Bohu i lidem.
Děti, už jste se někdy rodičům ztratili? Nebo někdo z vaší z rodiny? Zakoukali jste se u
něčeho zajímavého, v supermarketu nebo na nádraží? Rodiče měli asi pořádný strach.
Strach měla i Marie s Josefem. Hledali Ježíše tři dny, to je hezky dlouhá doba. Dnes by se
určitě hned volala policie. Marie prožívala jednu ze svých velkých bolestí. Dovedete si
předastavit, kolik strachu asi s Josefem zažili?
Některým z vás už brzy bude 12 let, podobně, jako tenkrát Ježíši. V Izraeli se už takový
člověk považoval za dospělého (u nás až v 18 letech). Každý izraelský muž měl povinnost
3x za rok navštívit v Jeruzalémě chrám. Na Velikonoce, na svátek vyvedení Izraelitů z
Egypta Mojžíšem, už mohl jít na pouť také Ježíš. Když svátky skončily a jeho rodiče se
spolu s ostatními poutníky vydali na zpáteční cestu, předpokládali, že Ježíš jde taky. Jenže s
nimi nešel... Když ho po třech dnech konečně našli, byli překvapeni. Ježíš seděl mezi
rabíny v jeruzalémském chrámu. Tam by ho rozhodně nečekali. Ježíš jim odpoví, že musí
být tam, kde jde o věc jeho Otce. Rodiče pochopí, že jim je Syn Boží svěřený pouze na
výchovu, jinak patří Bohu. I nás Bůh svěřil do péče našim rodičům. Vybíral i pro nás tu
nejlepší maminku i nejlepšího tatínka, stejně jako pro svého Syna Ježíše. Díky Pane!
Ježíš nebyl ani žádný šprt ani všeználek, který ví na všechno odpověď. Dneska si můžeme
všechno hned „vygůglit“. Znalost ale není moudrost. Ježíš se také rabínů a učitelů zákona
ptal. Asi dával zajímavé otázky, které učitele vůbec nenapadly. Také naslouchal - i to je
důležité - zajímá se, co si myslíme. Bere nás všechny vážně.
Odkud bral onu moudrost? Často se modlil, rozmlouval se svým Otcem. I my bychom měli
prosit Pána o moudrost dobře věcem a událostem rozumět. Vážit si rodičů, jejich rad
a moudrosti. Ježíš po svátcích odchází se svými rodiči zpátky do Nazareta. Žije jako
každý mladý člověk. Pomáhá Josefovi s tesařinou a připravuje se na své budoucí poslání.
Popovídejte si s rodiči:
- 3 dny ztracený Ježíš připomínají 3 dny ...
- slyšeli jste někdy výrok „Vím, že nic nevím“? Jaký člověk to mohl povědět – spíš
hloupý, nebo moudrý?
co to znamená, že jsem dospělý? Můžu si dělat co chci?
Otevřme Písmo a poslouchejme https://www.youtube.com/watch?v=2J1LtR8-hQs
