Milé děti, co vysvědčení? Určitě hodně jedniček, že :)) gratuluju :))

dnešní svátek Uvedení Páně do chrámu nám připomíná událost, kdy

Marie a Josef přinesli Ježíše 40 dní po jeho narození do

jeruzalémského chrámu, aby ho odevzdali Bohu. Hezky o tom píše

evangelista Lukáš:

Lk 2,22-40 Když nadešel den očišťování podle Mojžíšova Zákona,

přinesli (Ježíše) do chrámu, aby ho představili Pánu, jak je psáno v Zákoně

Páně: `Všechno prvorozené mužského rodu ať je zasvěceno Pánu!'

Přitom chtěli také podat oběť, jak je to nařízeno v Zákoně Páně: pár hrdliček nebo dvě holoubata.

Tehdy žil v Jeruzalémě jeden člověk, jmenoval se Simeon: byl to člověk spravedlivý a bohabojný,

očekával potěšení Izraele a byl v něm Duch Svatý. Od Ducha Svatého mu bylo zjeveno, že neuzří

smrt, dokud neuvidí Pánova Mesiáše. Z vnuknutí Ducha přišel do chrámu, právě když rodiče přinesli

dítě Ježíše, aby s ním vykonali, co bylo obvyklé podle Zákona. Vzal si ho do náručí a takto velebil Boha:

„Nyní můžeš, Pane, propustit svého služebníka podle svého slova v pokoji, neboť moje oči uviděly tvou

spásu, kterou jsi připravil pro všechny národy: světlo k osvícení pohanům a k slávě tvého izraelského

lidu.“ Jeho otec i matka byli plni údivu nad slovy, která o něm slyšeli. Simeon jim požehnal a jeho matce

Marii prohlásil: „On je ustanoven k pádu a k povstání mnohých v Izraeli a jako znamení, kterému se bude

odporovat – i tvou vlastní duší pronikne meč – aby vyšlo najevo smýšlení mnoha srdcí.“ Také tam byla

prorokyně Anna, dcera Fanuelova z aserova kmene. Byla značně pokročilého věku: mladá se vdala a

sedm roků žila v manželství, potom sama jako vdova – bylo jí už čtyřiaosmdesát let. Nevycházela z

chrámu a sloužila Bohu posty a modlitbami ve dne v noci. Přišla tam právě v tu chvíli, velebila Boha a

mluvila o tom dítěti všem, kdo očekávali vykoupení Jeruzaléma. Když vykonali všechno podle Zákona

Páně, vrátili se do Galileje do svého města Nazareta. Dítě rostlo a sílilo, bylo plné moudrosti a milost Boží

byla s ním.

Lidově se tento svátek nazývá hromnice. Hromničky jsou svíčky,

které se tento den v kostele žehnají. Dřív je lidé při bouřce dávali

zapálené do oken, aby je spolu s modlitbou chránily. Svíce nám

hlavně připomíná Ježíše. Postupně uhořívá, sama sebe stravuje,

aby nám dala světlo, abychom my nebloudili. Dříve až v tento den

končila doba vánoční, proto u nás bývá ještě do hromnic vystavený

betlém (letos se ale uklidil dřív, protože se v kostele měnila světla).

Svátek připomíná, že Pán je světlo národů, Pán je sláva svého lidu. Ukazuje cestu do nebe.

V adventu jsme si říkali, že Ježíš je světlo. Čím víc světla na věnci, tím byly blíž Vánoce! A nyní

světlo, Ježíš, přichází k nám. Nejen do kostela a pak v podobě svíčky i domů, ale do našeho srdce.

Simeon měl prorockého ducha a viděl věci úplně jinak než ostatní lidé. Věřil, že než zemře, na

vlastní oči uvidí Božího syna. Víc už v životě nechce, žije jen pro Boha a s klidem může zemřít.

To je správné odvážné tvrzení. Žít pro Ježíše a víc nic! Klidně. V Ježíši máme totiž všechno. On

je náš život. Proto jsme na světě! Marie se od Simeona dozví, že její duši pronikne meč. Víte, co

to znamená? Co myslíte, jak jí asi bylo? Napište!

Simeon a Anna našli smysl života ve službě v chrámu. Anna neměla manžela, aby jí nebylo doma

smutno, aby svůj život užitečně prožila, chodila do chrámu chválit Pána a modlit se za své

blízké, za nemocné a za všechny, kteří její modlitbu potřebují. Odměnou jim oběma bylo, že na

vlastní oči uviděli skutečného živého Božího syna Ježíše. To se přece jen tak někomu nestane!

Děti, přijďte si do kostela pro svíčku! Rozsvícená symbolizuje Ježíše, kterého rodiče přinesli do

chrámu. Odneste si ji domů. Často se u ní společně modlete. A chvalte Ježíše všude, kam přijdete!