35. setkání – 25. 5. 2021, on-line

Milé děti,

připomeňme si, o čem jsem vám minule psala - Pán Ježíš krátce před svou smrtí slíbil

apoštolům, že jim pošle Ducha svatého a ujistil je, že i on bude stále s nimi, i když ho už

nespatří. A to se také stalo! Deset dnů po tom, kdy se Ježíš vrátil do nebe, přišel Duch svatý k

učedníkům. Seděli tenkrát pohromadě v jedné místnosti, modlili se a společně hovořili, když

najednou nastalo hučení a hlasité šumění, které se pak projevovalo jako mocná bouře, která

naplnila dům, v němž byli. A když se navzájem pozorovali, viděli něco jako ohnivé plamínky

či jazyky nad svými hlavami. To byl svatý Duch, kterého Pán Ježíš poslal. Ohnivé jazyky sice

zmizely, ale Duch svatý v učednících zůstal. A Duch svatý bude dán každému, kdo přijal Pána

Ježíše Krista - pomáhá mu pro Něj žít. Je také ve tvém srdci, jsi-li křesťanem. Všechny dobré

myšlenky a přání jsou od Něho.

Dnes jsem se rozhodla, že vám napíšu pohádku – pohodlně se usaďte a poslouchejte ji milé

děti: V jedné zemi kdysi dávno daleko odtud žily dvě děti. Jmenovaly se Krásný sokol a Bílá sova.

Taková jména jim vybrali jejich rodiče a bylo to tak dobře, protože Krásný sokol byl indiánský

chlapec a Bílá sova bylo indiánské děvče. Byly to bratr a sestra a bydleli spolu v jednom velkém

indiánském stanu, kterým se říká tee-pee. Jednou ráno svítilo slunce. Krásný sokol a Bílá sova sedli

na poníky a jezdili sem a tam. Byla to jejich nejmilejší zábava. Volali: Hej! Hejó! Hejá! Hej! Poníci

běželi rychle přes kopce, louky a pastviny a vítr jim vlál ve vlasech. Pak přijeli k prameni, seskočili

z koně a napili se čisté vody. Když se napili, lehli si do trávy na zem a cítili, jak je nese. Byla teplá,

měkká a hebká. Dívali se na květiny, pozorovali, jak jsou stébla trávy rovná a hladká, viděli broučky

a mravence….“Ten svět je tak krásný!“ zašeptala Bílá sova svému bratrovi do ucha. „Máš

pravdu,“ odpověděl Krásný sokol. „Vidím tolik barev a tolik úplně malých i úplně velkých věcí.

Vidím modrou oblohu a bílé mraky, vidím zelené louky a hnědou zemi.“ Bílá sova řekla: „Slyším,

jak fouká vítr a jak šumí stromy. Slyším, jak bzučí včely a cvrkají cvrčci. A víš co ještě? Slyším, jak

mi bije srdce a jak říká: Bůh nám dává všechno, abychom mohli být šťastní.“ Krásný sokol a Bílá

sova byli úplně tiše, dívali se, poslouchali a vnímali, jak je krásné žít. (dle „Aby malé bylo velké“ -

Ederová, M.) Pohádku si můžete doma zkusit zahrát – přikládám k vystřižení indiánské děvče a chlapce a také

jejich tee-pee. Pro zájemce ještě i odkaz na výrobu koně - https://cz.pinterest.com/pin/412642384612545868/ -

pouze vynechat roh….)

Co myslíte děti, to měli Krásný sokol a Bílá sova pěkný den, že? Pán Bůh stvořil svět a

dávám nám ho. A my bychom měli chodit s otevřenýma očima a ušima a s připraveným srdce,

abychom se ze stvoření mohli radovat a vidět Boha ve všem, co je kolem nás! A já vás k tomu

naučím jednu krátkou modlitbičku:

Děkuji za pevnou zem,

smím tu běhat, skákat,

děkuji Ti za vodu,

mohu pít i cákat.

Děkuji za svěží vzduch,

nadechuji směle,

děkuji za krásný svět,

stvořil jsi ho skvěle!

Ještě vám přidám jednu omalovánku toho našeho krásného světa, jak se probouzí po zimě do barev

a pestrosti – jestli pak je zvládnete vymalovat podle číselné nápovědy?

Ahooooooj, Jana