Milé děti,

dnes začíná nový liturgický rok B. Je advent – doba čekání

na příchod Pána Ježíše. Na věnci hoří první svíčka.

Mk 13,33-37

Ježíš řekl svým učedníkům: "Dejte si pozor, bděte, protože

nevíte, kdy přijde poslední den. Je to podobně jako s

člověkem, který se vydal na cesty. Odešel z domu, dal svým

služebníkům plnou moc, každému jeho práci a vrátnému nařídil, aby bděl. Bděte tedy,

protože nevíte, kdy přijde pán domu, zdali navečer nebo o půlnoci nebo za kuropění nebo

ráno, aby vás, až znenadání přijde, nezastihl, jak spíte. Co říkám vám, říkám všem: Bděte!"

Moje maminka byla dětská paní doktorka. Každou chvíli měla v nemocnici noční službu.

Často se vracela unavená, nevyspalá. „Mami, jaké to bylo?“ ptám se. „Docela dobrý, noc

byla klidná,“ zněla odpověď. Nebo: “Moc jsem se nevyspala, v noci přivezla sanita

nemocnou holčičku. Povedlo se nám ji, díky Bohu, zachránit,“ řekla radostně.

Lékaři v nemocnici mají noční službu, někdy klidnou, nic se neděje, nikdo nevolá, nikoho

nevezou ani rodiče ani sanitka. Naopak někdy musí lékař zavolat o pomoc ještě dalšího

lékaře, aby nemocnému pomohli. Lékař bdí, i když se nic neděje. Je stále připravený pomoci.

Podobně bdí policie, hasiči, hlídači na stavbách nebo ostraha ve velkých budovách. Kamery

snímají ulice a významné domy a sledují, jestli nehrozí nějaké nebezpečí, jestli do budovy

nevnikl nějaký zloděj. Co kdyby se něco přihodilo. Musí být připraveni lidi chránit.

Když se tatínek vrací z dlouhé cesty, s maminkou nedočkavě vyhlížíte,

kdy se vrátí. Nejdete hned večer spát, čekáte. Bdíte. Někdy mu jedete

naproti na letiště nebo na nádraží. Všude je uklizeno, na sporáku voní

chutná večeře, možná i nějaká dobrota, kterou má tatínek moc rád.

„Už aby tady ten náš táta byl! S ním nám jde všechno mnohem lépe.

Na tátu je spolehnutí.“

Dnes se všechno domlouvá předem přes mobilní telefony. To za Pána Ježíše nebylo. Každá

maminka musela být připravená, co kdyby už tatínek přijel, co kdyby šel kolem nějaký

chudý, hladový a unavený poutník a potřeboval pomoci.

Pán Ježíš slíbil, že jeho druhý příchod nastane, až to budeme nejméně čekat. Ne, že nám

předem zavolá nebo pošle smsku, ať se připravíme, že snad tak za hodinku dorazí. Máme

bdít, vyhlížet. „Pojď!“ a my s Ním hned rádi půjdeme. To neznamená nic nedělat. Slib už dal

Pán Ježíš učedníkům před téměř dvěma tisíci lety. A zatím nic. Přitom je stále s námi zde na

zemi. Když si hrajeme, jsme veselí nebo když máme starosti, ať spíme nebo bdíme. Při mši

svaté, v eucharistii i v modlitbě. Kdyby lidé jen čekali a nic nedělali, to by to na světě

vypadalo! Máme práci podobně jako služebníci v dnešním evangeliu. Je známé přísloví,

podle kterého se řídí moudří lidé. Zkusme to. Děti, přeji nám všem, ať čekání nepromarníme.

„Pracuj, jako bys měl žít navždy, a modli se, jako bys měl umřít už dnes.“

Ejhle, Hospodin přijde https://www.youtube.com/watch?v=Ep8aB4jukKw

Do tvých starostí https://www.youtube.com/watch?v=UPNqQiikEO M