Milé děti,
dnes slavíme poslední adventní neděli, neděli andělskou. To advent
nějak rychle utekl! Poznalo se na našem chování? Aspoň o malinko?
Někteří jste si plnili úkoly z adventních papírových svíček.
Nezapomeňte je přinést do kostela a proměnit za voskové, abychom s
nimi mohli svítit u betléma. Každý malý plamínek přidá trošku navíc
Ježíšova světla a tepla.
Lk 1,26-38
Anděl Gabriel byl poslán od Boha do galilejského města, které se jmenuje
Nazaret, k panně zasnoubené s mužem jménem Josef z Davidova rodu a ta panna
se jmenovala Maria. Anděl k ní vešel a řekl: "Buď zdráva, milostiplná! Pán s
tebou!" Když to slyšela, ulekla se a uvažovala, co má ten pozdrav znamenat.
Anděl jí řekl: "Neboj se, Maria, neboť jsi nalezla milost u Boha. Počneš a porodíš syna a dáš mu jméno
Ježíš. Bude veliký a bude nazván Synem Nejvyššího. Pán Bůh mu dá trůn jeho předka Davida, bude kralovat
nad Jakubovým rodem navěky a jeho království nebude mít konce." Maria řekla andělovi: "Jak se to stane?
Vždyť muže nepoznávám." Anděl jí odpověděl: "Duch svatý sestoupí na tebe a moc Nejvyššího tě zastíní.
Proto také dítě bude nazváno svaté, Syn Boží. I tvoje příbuzná Alžběta počala ve svém stáří syna a je už v
šestém měsíci, ačkoliv byla považována za neplodnou. Vždyť u Boha není nic nemožného." Maria řekla:
"Jsem služebnice Páně; ať se mi stane podle tvého slova." A anděl od ní odešel.
Příběh evangelia nás přivádí do malé chaloupky v městečku Nazaret, kde se podle legendy
Panna Marie narodila a kde vyrostla. Po návratu z Egypta tam bydlel i malý Ježíš s Marií a
Josefem. Tady archanděl Gabriel Marii oznámil, že si ji Bůh vyvolil, aby byla maminkou Jeho
syna Ježíše. Souhlasila, i když tomu moc nerozuměla: “fiat – ať se mi stane podle tvého slova“.
A od té chvíle se Ježíš začal klubat v bříšku své maminky Marie. Tuto slavnost si připomínáme
25. března jako Zvěstování Panny Marie. Za 9 měsíců, 25. prosince, slavíme Ježíšovo narození.
Lidé si okamžik, kdy se Marie rozhodla stát se matkou Božího syna, připomínají už mnoho
staletí. Do Nazareta, do domu Marie, putovávalo mnoho poutníků. Hrozilo, že bude domek
zničený… Jedna legenda říká, že jej na konci 13. století přenesli andělé z
Palestiny do střední Itálie do vavřínového háje. Strom vavřín Laurus
Nobilis dal pak Loretě jméno. Druhá vypráví o tom, že lidé domeček
rozebrali na jednotlivé kameny a ty pak převezli do Evropy, kde dům
znovu postavili. Dnes stojí v Itálii na skále nad mořem, v městečku Loreto.
Jak asi tehdy kameny vzácné stavby převezli? Na lodi.
Na připomínku této významné události z 10. prosince 1294 lidé po celé Evropě začali podobné
„lorety“ stavět. Chtěli mít Marii, Josefa a Ježíše, celou Svatou rodinu, mezi sebou. U nás v
Čechách máme několik „loret“, i v Praze. Můžete ji navštívit, je tam i pěkný betlém. K Panně
Marii se lidé často modlili. Oslovovali ji jako matku láskyhodnou, pannu nejmoudřejší, královnu
našich rodin, také jako bránu nebeskou, archu úmluvy, růži tajemnou, uzdravení nemocných a
dávali ještě mnoho dalších krásných titulů. Vznikly Loretánské litanie. Najdete je v dole v
příloze. Vyberte asi tři oslovení, která si myslíte, že jsou pro vás důležitá a která si budete rádi a
často teď ještě v adventu a o Vánocích připomínat. Svojí mamince přece taky rádi všelijak
roztomile říkáte, protože ji máte rádi. S Marií se tak můžeme učit být dobrými křesťany.
„Let“ archanděla Gabriela do nazaretského domku nám má připomínat, abychom i my přinášeli
radost všude tam, kam „přiletíme“. Bůh bydlí mezi námi. Loretánští andělé a archanděl Gabriel
jsou patroni letců. Učí nás být pozorní a všude po celém světě rozvážet radost a pokoj.
Děti, víte, proč jsou Panna Marie loretánská a Ježíšek černí? Od kouře ze svíček zapalovaných u
jejich sochy. Zapomenuté roráty. České adventní zpěvy nemají v evropské kultuře obdobu - YouTube