Milé děti,

prázdniny uběhly jako voda nebo vám díky opatřením ani nepřišlo, že

nějaké byly? Ubíhá i postní doba, je 3. postní neděle.

Jan 2,13-25

Byly blízko židovské velikonoce a Ježíš se odebral vzhůru do

Jeruzaléma. V chrámě zastihl prodavače býčků, ovcí a holubů i

směnárníky, jak tam sedí. Tu si udělal z provazů důtky a vyhnal

všechny z chrámu i s ovcemi a býčky, směnárníkům rozházel peníze a

stoly jim zpřevracel a prodavačům holubů řekl: „Jděte s tím odtud!

Nedělejte z domu mého Otce tržnici!“ Jeho učedníci si vzpomněli, že

je psáno: `Horlivost pro tvůj dům mě stravuje.' Židé mu však namítli:

„Jakým znamením nám dokážeš, že tohle smíš dělat?“ Ježíš jim odpověděl: „Zbořte tento

chrám, a ve třech dnech jej zase postavím.“ Tu židé řekli: „Tento chrám se stavěl šestačtyřicet

let - a ty že bys ho zase postavil ve třech dnech?“ On však to řekl o chrámu svého těla. Teprve

až byl vzkříšen z mrtvých, uvědomili si jeho učedníci, co tím chtěl říci, a uvěřili Písmu i slovu,

které Ježíš řekl. Když byl v Jeruzalémě o velikonočních svátcích, mnoho jich uvěřilo v jeho

jméno, když viděli znamení, která konal. Ježíš se jim však sám nesvěřoval, protože znal

všechny a nepotřeboval, aby mu někdo něco o lidech vykládal. Sám totiž věděl, co je v člověku.

Asi si řeknete: „To je drsné chování, to bych do Ježíše nikdy neřekl.“ Někdy je to potřeba. I

rodiče občas zahartusí, když nejdou věci tak, jak mají, že?

Bůh si přeje být stále mezi námi lidmi: „Ať mi udělají svatyni a já budu bydlet uprostřed

nich,“ se píše v knize Exodus. Izraelité putovali do Zaslíbené země, místem setkávání s Bohem

byl Stan setkávání - v krásné přenosné Arše úmluvy byly uložené desky Desatera. Král

Šalamoun pak nechal v Jeruzalémě vystavět nádherný kamenný chrám. Byly tu nejen desky

Desatera, ale i Áronova hůl, v misce mana a sedmiramenný svícen. Začátkem 6. století př. Kr.

ho vypálili Babyloňané.

Druhý chrám postavili lidé po návratu z Babylonského

zajetí někdy roku 70 př. Kr. byly nejen desky Desatera, ale i

Áronova hůl, v misce mana a sedmiramenný svícen. V roce

70 ho zničili Římané. Zbyla jen Zeď nářků. Do tohoto

chrámu přinesli Marie a Josef malého Ježíše a obětovali

za něho dvě hrdličky. Za 12 let tu celí ustrašení po 3

dnech našli Ježíše, jak rozmlouvá s učiteli Zákona.

Dnes slyšíme, jak Ježíš přichází do chrámu slavit velikonoční svátky. V domě svého Otce ale

najde nepoctivé směnárníky a prodavače obětních zvířat. Poutníci si potřebovali koupit nějaké

obětní zvíře, přece je nemohli hnát dalekou cestu až od domova. Běžné peníze byly „nečisté“.

Mívaly vyobrazeného císaře a proto je vyměňovaly za mince chrámové. Každý se z toho snažil

co nejvíc vydělat. Místo, které bylo svaté, kam se lidé chodili poklonit Bohu, bylo příčinou

zmatků, podvodů a lži. Není divu, že se Ježíš rozčílil a všechny vyhnal. Bránil svůj vlastní

domov. Domov radostného setkávání Boha s lidmi.

Ježíš nám ukazuje, jak se máme i my v kostele, v místě setkávání, chovat. Chodíme tam,

abychom si něco vymodlili? Abychom na setkání s Bohem vydělali? Nebo přicházíme na

návštěvu rádi a ještě přinášíme nějaký dárek, radost a poděkování? Těšíme se, že nám bude v

kostele s Pánem dobře? Nezůstáváme sedět někde vzadu v koutku nebo dokonce v předsíni?

Kostel se vždycky stavěl uprostřed města či vesnice. Aby byl Bůh stále uprostřed nás. Je

Bůh také uprostřed nás doma, mezi kamarády, teď i uprostřed online nebo skypu? I my sami

bychom měli být chrámem a pečovat o Ježíše, aby se mu u nás líbilo. A občas mu dovolit, aby

vyhnal všechno zlé a hříšné, aby nás probral k lepšímu.

Až na kříž https://www.youtube.com/watch?v=SHUX_G0YQKg