Milé děti,

nejprve si přečteme evangelium, potom uvidíme...

Jan 14,15-21

Ježíš řekl svým učedníkům: „Jestliže mě milujete, budete zachovávat má

přikázání. A já budu prosit Otce, a dá vám jiného Přímluvce, aby s vámi

zůstal navždy: Ducha pravdy. Svět ho nemůže přijmout, protože ho

nevidí a nezná. Vy ho znáte, neboť přebývá u vás a bude ve vás.

Nenechám vás sirotky. (Zase) k vám přijdu. Ještě krátký čas, a svět mě už neuvidí, ale vy mě

zas uvidíte, protože já jsem živ a také vy budete živi. V onen den poznáte, že já jsem ve svém

Otci a vy ve mně jako já ve vás. Kdo má moje přikázání a zachovává je, ten mě miluje, a kdo

mě miluje, toho bude milovat můj Otec a také já ho budu milovat a dám se mu poznat.“

Ježíš rozmlouvá se svými učedníky ve Večeřadle. Je po velikonoční večeři, kdy Ježíš

proměnil chléb ve své tělo a víno ve svou krev. Jidášovi podal omočený chléb. Ten odešel

ven do tmy, aby Ježíše za 30 stříbrných zradil. Ježíš učedníkům vysvětluje, že už brzy od

nich odejde. Odejde do nebe ke svému Otci připravit místo i pro nás všechny (budeme slavit

tento čtvrtek - Slavnost Nanebevstoupení Páně). Slibuje, že jim pošle rádce, Přímluvce,

Ducha svatého. Ten jim ukáže, že je Ježíš s nimi stále a že je má stále moc rád. Je potřeba,

aby i oni Ježíše milovali. To je ale těžké pochopit i pro nás. V další kapitole Ježíš tuto lásku

vysvětluje podobenstvím o vinaři J15,1-15. Teď tomu snad lépe porozumíme.

Bůh Otec je vinař, který o celou rostlinu s láskou pečuje, uschlé

větve odstřihává, pokřivené narovnává, přeje si, aby strom nesl

dobré ovoce. Často se Bůh Otec přirovnává přímo ke kořenu

stromu. Dává živiny a mízu celé rostlině. Živiny proudí skrze

kmen, skrze Ježíše, až do těch nejtenčích větviček. Pupeny, květy,

malé plody zásobuje vším, jen aby dobře rostly a zrály. Hrozny

musí být nejen hezké na pohled, ale hlavně sladké a šťavnaté, aby

všem chutnaly. Ulomená větvička nedostává živiny, vadne, schne a

žádné plody nepřinese.

Už je to jasné, že. Dnes by možná Ježíš vyprávěl o rajčatech, která se

všude hojně pěstují. Než se vypilají sazeničky, dá to spoustu práce.

Podobně jako o malá rajčátka, tak se stará Pán Bůh i o nás. Abychom

dozráli, potřebuje, abychom ho měli rádi, poslouchali, nelámali se a

nechali v sobě proudit Boží mízu. Bez naší spolupráce by to nešlo. Tak

důležitý úkol nám Ježíš svěřil. Bůh nás potřebuje a my zase jeho,

protože jedině společně s Ježíšem a Bohem Otcem hodně dobrého a

užitečného dokážeme.

V našem kostele najdeme symbol i tohoto podobenství. Ambon, odkud se čte evangelium je

kmen stromu. Kmen je Ježíš a my, kteří přicházíme do kostela, jsme větvičky, ratolesti. Z

Božího slova a z Eucharistie při mši svaté čerpáme živiny a sílu. Nabírat můžeme i v

modlitbě, když si čteme z Bible nebo se radujeme z krásné Boží přírody.

• Co myslíte, víc se stará pěstitel nebo sama rostlinka, aby vyrostla v užitečnou rostlinku?

• Květiny vydrží déle ve váze nebo zakořeněné v květináči?