Květná neděle
Mešní texty:
1. čtení – Iz 50,4-7
Žalm 22,8-9.17-18a.19-20.23-24
2. čtení – Flp 2,6-11
Evangelium (Pašije) - Mt 26,14-27,66
Pán Ježíš vstupuje do Jeruzaléma a ví, že jde na jistou smrt. Celý název Kvěné neděle je
"Palmová neděle o utrpení Páně" (Dominica in palmis de passione Domini). Lidé kolem jásají,
protože Pán Ježíš přijíždí jako král, jak předpověděl prorok Zachariáš: Rozjásej se, sijónská
dcero, dcero jeruzalémská, propukni v hlahol! Hle, přichází k tobě tvůj král, spravedlivý a
zachráněný, pokořený, jede na oslu, na oslátku, osličím mláděti. (Zach 9, 9). Všichni v něm
vidí zachránce. Bohužel však zachránce podle svých vlastních představ a jejich představy
nebudou naplněny. Je to skoro jako pravidlo. Když tě svět chválí a oslavuje, je třeba se mít
na pozoru. Když se Pán blížil k Jezuzalému z Olivové hory, zaplakal nad ním. Nyní do něj
vchází s těžkým úkolem. Abychom si dovedli představit jeho rozpoložení, můžeme si přečíst
dnešní první čtení z proroka Izaiáše. Proto dávám své tváři ztvrdnout v křemen a vím, že
nebudu zahanben. Lidé jásají, malé děti jsou vzrušené. Něco se děje. Něco je ve vzduchu.
Snad se konečně mesiáš ujme svého lidu a vysvobodí ho. Ale z čeho? Od římské nadvlády?
Od špatných politiků nebo velekněží? Od nemocí? Od hladu a jiné pozemské nouze? „Amen,
amen, pravím vám, hledáte mě ne proto, že jste viděli znamení, ale proto, že jste jedli chléb a
nasytili jste se. (Jan 6, 26).
Abyste však věděli, že Syn člověka má moc na zemi odpouštět hříchy“ – tu řekne
ochrnutému: „Vstaň, vezmi své lože a jdi domů!“ (Mt 9, 6). Mnohým by stačilo to "vstaň a
choď" - vždyť žádné hříchy nemají. A co je to vůbec hřích. Taková zbytečná abstrakce.
Dnešní člověk zná možná jen "pocit viny" a s tím si poradí psychoteraputi. Všichni jsme
dokonalí. Tak jaképak smilovávání. Myslím, že v Ježíšově době tomu nebylo jinak. A přesto
apoštol volá: Jsme tedy Kristovi vyslanci a Bůh jako by vás skrze nás vyzýval. Na místě
Kristově prosíme: Smiřte se s Bohem. Toho, který hřích nepoznal, za nás učinil hříchem,
abychom se my v něm stali Boží spravedlností. (2Kor 5, 20-21). Právě pašije nám odhalují, jak
hrozný je hřích. Bičování, korunování trním, ukřižování - to vše zobrazuje hrůzu hříchu.
Abychom na Velký pátek alespoň v duchu mohli obejmout kříž, musíme nejdřív rozjímat o
hříchu. O tom vlastním, ne o hříchu druhých. Hřích je v důsledku vždy odmítnutím Boha a
tedy Boží lásky. Přemýšlejme každý v tomto pašijovém týdnu, čemu všemu dáváme
přednost před Bohem, v čem hlavně hledáme své jistoty. Kéž nám Bůh dá milost poznat
hloubku vlastní nevěrnosti a zároveň velikost jeho lásky k nám, abychom se z Ježíšovy oběti
na kříži mohli radovat, protože v ní zahlédneme Boží lásku.
Spolu s vámi všemi váš Otec Karel
